Monografie vychází z fyziologie srdeční dynamiky a přechází k nepřímému měření systolických časových intervalů. Zabývá se dále jednak posuzováním aortálních chlopňových vad podle nepřímých záznamů karotické pulzové vlny,mechanokardiografickými metodami. Věnuje pozornost údajům kinetokardiografickým, apexkardiografickým, prekordiálně akcelografickým, vibrokardiografickým a balistokardiografickým. Popisuje metodu derivace karotické pulzovévlny ametodu echokardiografie založenou na použití ultrazvuku. Kniha končí tím, že vysvětluje metodu reokardiografie. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR