Prózy Jána Hoštaje jsou psány na minimálním prostoru a je v nich patrná inspirace velkými literárními vzory, mezi něž nepochybně patří Franz Kafka či Jorge Borges. Pro Hoštaje je krom sevřeného tvaru charakteristické vkládat do textů absurdní prvky umocněné černým humorem a pomocí těchto prostředků se snaží dosáhnout pointy, vyvolávající pocity nepříjemného zamrazení. Schéma autorových povídek je většinou určeno bizarním námětem, který často ústí do tragického závěru. Tak například zahradník zalévá uschlou jabloň v marné naději, že bude opět rodit ovoce. Když se jeho plán nevydaří, ze zoufalství se oběsí na jedné z prohnilých větví, která pod jeho tíhou praskne, takže mu není ani umožněno, aby zemřel ze své vlastní vůle. Podobné osudy mají i další, tak trochu vyšinuté postavy této neobvyklé galerie, v níž výrazné místo zaujímá hluboce věřící kostelník, znásilněná slečna, talentovaný houslista či básník, zoufale hledající inspiraci. Kontrastní vyznění lze nalézt i v dalších ukázkách z autorovy tvorby, zvláště v aforismech a malých filozofických alegoriích. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz