Pavel Novotný patří k několika málo autorům, kteří ve svých slovesných záznamech v plné míře využívají mluveného slova. Dokazuje to i ve sbírce Mraky, v níž požádal téměř třicet osob, aby mu v okamžitém záchvěvu mysli sdělili, co vidí na obloze. Jejich dojmy ihned zaznamenal, neustále se k nim vracel a přetvářel je do svébytného básnického tvaru. Vznikla tak neobvyklá kompozice, v níž se prvotním impulzem stal sběr spontánně nahraného materiálu, jenž byl později zpracován nejrůznějšími metodami (střihem, členěním, improvizací či domýšlením) a poté transformován do podoby verše. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze