Autorovy poetické texty v sobě odrážejí melancholii i náladu města, které ho okouzlilo natolik, že v něm setrval půl roku. Benátky se pro něho staly pulzujícím a živým organismem, v němž se na jedné straně promítá bohatá historie, na druhé však probleskne v jeho verších občas i skeptický povzdech nad pohyblivým základem, na němž už po staletí stojí. Merz se projevuje jako pozorovatel, který se smyslem pro detail zaznamenává běžné, všední události, dokreslující benátský kolorit: všímá si třeba pobíhajícího trpasličího pinče, tající zmrzliny ve skleničkách nebo milenců, kteří jdou společně nakoupit chléb a víno. Z takových drobných střípků pak skládá útržkovitý kaleidoskop, z něhož je pro něho nejdůležitější fakt, že příchodem každého nového dne se Benátky (i přes všechna proroctví o zániku) opět probudí do slunce a budou se lesknout v jeho paprscích. Merzova poezie se mnohdy v tomto cyklu blíží po formální stránce k lyrické próze: jeho verš je odrazovým můstkem do prostoru, který není nikdy uzavřen a dá se neustále rozšiřovat. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz