Britský historik, hlásící se k mezioborovému pojetí v duchu francouzské nové historie a amerického nového historismu, zachycuje vývoj a proměny západního křesťanství v rozmezí let 1400 a 1700. Toto období totiž zahrnuje jak tradiční křesťanství, tak - od 16. století - také nástup reformace. Ta bývá často považována jako rozhodující dějinný zlom, cestu k ozdravení církve a náboženství, čemuž se ale John Bussy vyhýbá. Zastává a prezentuje zde koncepci kontinuity ve vývoji křesťanství na Západě. Zaměřuje se na křesťanské instituce, praktiky, doktríny, rituály, křesťanskou morálku, pojetí svatosti, podoby křesťanské lásky. Ukazuje jejich tradiční pozdně středověkou podobu i proměny po nástupu reformace. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz