První studie sborníku je věnovaná Goethovým úvahám o Evropě, je jimi proniknuto celé jeho dílo; další vznikly jakožto důsledek diskusí o evropském romantismu. Goethe nenapsal jako Novallis, Saint-Simon nebo Hugo esej, v němž by koncipoval utopické představy o kontinentu, ale přispěl svým konceptem světoobčanství a světové literatury, připravil tak půdu pro budoucí nadnárodní představy o evropské spolupráci, jeho dílo je současně dokladem evropského individualismu. Druhý esej se zabývá obrazem výchovy v Goethových románech (Viléma Meistera léta učednická a Viléma Meistera léta tovaryšská), jedná se o (rétorické) vizualizační strategie při tvoření a zobrazování. Studie poukazuje na roli obrazotvornosti v románu obecně, vyprávění má výchovnou roli; obraz jedince může přežít jeho příběh. Třetí esej interpretuje Krále duchů, Prvotního Fausta a Spřízněni volbou, řeší problém vztahový, jeho průběh (smrtelný konflikt muže s magickou ženou, z něhož vzejde konflikt dítěte s otcem). Další esej je věnovaný chápání Goethovy osobnosti Richardem Wagnerem. Recepcí Goethova díla Johannesem Urzidilem se zabývá poslední studie. Urzidilovo následování klasika spočívalo v pokusu řídit se v životě přese všechny dějinné katastrofy Goethovým smýšlením, svědomitostí naplněné existence. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz