V nedlouhých, dějově strhujících povídkách autor postupuje vždy přes precizně, do uhrančivosti propracovaného uvedení do situace, v němž nezapomíná na jediný detail, kde ale není žádné slovo přebytečné. Odtud se odráží k ději buď šokujícímu a vedoucímu k rychlé překvapivé pointě, nebo zcela absurdnímu, jakoby mimo realitu a spíše na hraně děsivého snu. Argentina poloviny 20. století, která je dějištěm povídek, je zaměnitelná, atmosféra a zejména hra s detaily je rozhodně nezaměnitelná a blíží se světu Kafkových povídek - s tím, že u tohoto autora můžeme počítat přeci jen s větší mírou humoru či jakési hravosti. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze