Záměrným paradoxem Struharových próz je skutečnost, že cizincem v neznámé zemi nejsou ženy, jak je naznačeno v titulu, ale především muži, kteří hledají nový domov. Původní obyvatelky jsou pro ně pochopitelně nejdříve cizinkami, netuší ovšem, že právě ony jsou schopny pomoci jim k dosažení jejich cílů i uplatnění. Na druhé straně se postavy autorových hrdinek potýkají s citovou vykořeněností, nacházejí jen velmi obtížně prostor pro seberealizaci a stávají se z tohoto hlediska také jakýmsi nezvaným hostem ve své původní vlasti. V první povídce (Bernadette) sleduje autor osudy českého emigranta Alana Doležala, který uprchne do Vídně. Alan je zaměstnán jako hlídač v muzeu, zároveň také studuje druhým rokem farmacii a šťastnou náhodou se mu zde podaří získat byt. Dokonce má jeden volný pokoj a když je přáteli požádán, aby ho na přechodnou dobu pronajal spolužačce Bernadette, bez váhání souhlasí. Z tohoto soužití pochopitelně vznikne důvěrný vztah, který však prochází mnoha peripetiemi až k překvapivému rozuzlení. Podobně je tomu i v příběhu Francesca, odehrávajícím se v italské Ligurii, jenž zachycuje lásku německého mladíka Stefana k dceři majitele obchodu s lahůdkami. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz