Studie, která usiluje podat maximum informací a první orientaci v oblasti až dosud málo zpracované. Za představitele moderní francouzské hudby se zde považují skladatelé, kteří vstoupili do uměleckého života po r. 1918. Autorsem řadí jako předchůdce Erika Satieho a za vlastní představitele moderní francouzské hudby považuje skladatele pařížské Šestky (D. Milhaud, G. Auric, A. Honegger, G. Tailleférrová, E. Poulenc, L. Durey), skladatele skupinyMladá Francie (k níž patří zejména O. Messiaen a A. Jolivet) a skladatele nejnovějších směrů po druhé světové válce (např. Pierre Boulez). Knihu doplňují zajímavé dokumenty, bibliografie a diskografie. Zdroj anotace: NKP