Třetí sbírka jihočeské básnířky je precizním vyjádřením, v němž stručné, ale neodkladné sdělení přesně pojmenovává věci kolem nás a zároveň zobrazuje mnohdy až na dřeň obnažený vnitřní svět dnešního člověka.Básnické texty Marcely Linhartové, dříve Pátkové, se od první vydané knihy vyznačovaly erudovanou prací s jazykem, zakotvením v až filozofickém typu přemýšlení nad stavem věcí a zároveň metafyzickými přesahy. Charakteristickým byl i silný vztah k víře, s mírou pokory a reflexivitou sebe sama, těch nejbližších, světa. Toto vše čtenář nalezne i v knize "Vyjměte kost", v níž ale přibylo každodenní metafyziky. Sbírka je též výrazně osobnější a vztah k víře je tady více pociťován jako vztah ke Druhému. Vystupňovaný existenciální moment, který v mnohém dominoval předchozím knihám, sice neubírá na síle, ale proměňuje se. Zjemňuje se, a přesto nebo právě proto se stává naléhavějším. A to i z toho důvodu, že její texty jsou procítěnější, ne že by ty předchozí nebyly, ale zde ona procítěnost pulzuje snad v každém textu a je i více uvěřitelnější. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze