Společným znakem vzpomínkových povídek je smrt osob autorovi jakkoli blízkých. Uměleckou zkratkou vtáhne čtenáře do života svých hrdinů, aby se spolu s ním stali svědky jejich smrti. V povídkách není zánik člověka vyložen jako těžká tragédie, ale Smrt je zobrazena jako Smrt-matka, Smrt-milenka, Vševládná paní, předznamenání či naplnění. Jakoby smrt nakonec nebyla tím největším zlem, které člověka v životě potká. S autorem sice pozorujeme zmar, ale tancem smrti nás spíše orientuje k naději a krásám života. Vzpomínková, téměř autobiografická zamyšlení dotvářejí i autorovy kresby. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz