Básnické prvotina současné mladé autorky přináší většinou prozodicky komponované verše, které předkládají ponejvíce rozostřené obrazy vnitřního světa, balancující na tenké hranici lidského bytí nebo naopak jeho zániku.Marie Jehličková hned od úvodního verše představuje dynamickým stylem svůj "smutný zpěv", v němž se ozývá dunivý hlas zvonů, zběsilost závratí či "nespoutaný řev". Jakoby se básnířka ocitla ve smutném a prázdném bezčasí, v němž se drobí země a nastupuje vláda tmy, v níž zcela zákonitě přicházejí chvíle, kdy už člověk nemá sílu a "odvahu žasnout nad životem". Jsou tu zrady, hanebnosti a zklamání, prázdná slova i zašlapaná křehkost. Ale přece jen vedle nich zašumí i letmý dotek čehosi, co kdysi bylo láskou, která se ovšem změnila v pouhou trýznivou vzpomínku... Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze