První anglický sonetový cyklus, vydaný roku 1591, psaný v 80. letech 16. století. Sekvence sonetů na určité společné téma (nejčastěji lásku) adresovaných určité osobě, v nichž si i jednotlivá čísla podržují platnost ucelené básně, byly v evropských lit. oblíbené od dob Danta a Francesca Pctrarky. Petrarkovský sonet do anglické lit. uvedli T. Wyatt a hrabě ze Surrey, ale teprve Sidney plně využil jeho možností a svým cyklem (108 sonetů a 11 písní) vzniklým okolo r. 1581 inicioval rozkvět tohoto útvaru v 90. letech (mj. S. Daniel, M. Drayton, E. Spenser, W. Shakespeare). Tyto cykly měly obvykle skromný dějový půdorys, většinou v rámci milostného vztahu, který někdy transcenduje až k mystické nebeské lásce. Sonety zachycují různé postoje, události a proměny v citovém životě lyrického subjektu, ukazují střídání protikladnych stavů, citů a nálad. Od italských počátků přes francouzské pokračovatele se vypracovaly a ustálily jisté konvence v tematice a tropice. Součástí sonetové konvence byl i jistý autobiografický prvek, takže o Sidneyho cyklu i a podobně i o cyklech E. Spensera a W. Shakespeara badatelé soudí, že nejsou jen básnickým cvičením či ilustrací platónské teorie lásky, ale že odrážejí, byt stylizovaně a možná záměrně zkresleně, konkrétní vztah. Adresátkou vtipných a vášnivých Sidneyho sonetů byla Penelope Devereuxová, r. 1581 provdaná za lorda Riche, žena krásná, vzdělaná a nekonvenční. Sidney virtuózně zvládl sonetovou formu v subjektivní výpovědi o narůstání lásky a stupňující se naději, později o výčitkách a zoufalství končícím v rezignaci a mírněném filozofickou útéchou. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU