Teoretický spis Moderní architektura sepsal roku 1895 nově jmenovaný profesor Otto Wagner pro své studenty na vídeňské akademii. Vznikl z potřeby studentům i širší veřejnosti sdělit své názory. Během krátké doby se však populární dílo dočkalo několika nových vydání, překladů do dalších jazyků a stalo se prvním architektonickým manifestem 20. století. Otto Wagner, hlavní představitel vídeňské secese, vychází z myšlenek německého architekta Sempera o racionalismu v architektuře ("co není účelné, nemůže být krásné"). Požaduje ukončení "archeologické" praxe kopírování historických slohů a naopak vytvoření nového užitkového stylu založeného na účelnosti, vhodně zvoleném materiálu a hlavně konstrukci. Úkolem architekta není podle něj imitovat staré předlohy, nýbrž studovat potřeby moderního člověka a nabídnout pro něj "moderní, námi vytvořené formy". Wagnerovi žáci, mezi něž patřili i Jan Kotěra, Josef Hoffmann nebo Josip Plečnik, posléze na školách celé střední Evropy šířili myšlenky svého učitele. K zásadám, formulovaným v Moderní architektuře, se hlásila i pozdější funkcionalistická avantgarda dvacátých a třicátých let 20. století a považovala Wagnera za svého předchůdce. Součástí knížky jsou také černobílé fotografie a výkresy Wagnerových staveb. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU