Hudební skladatel Daniel Fikejz si na své druhé sólové album Santiago napsal jedenáct nových písní, které doplnil jednou starou z roku 1974. Dnes celosvětově respektovaný skladatel divadelní hudby píše – snad i díky své vášni objevovat nové zvuky, nástroje a technické vymoženosti – písničky, kterými se nepodobá žádnému písničkářskému stylu. Jako by byl ve svém jedinečném hudebním výrazu, jak sám připouští, inspirován nejen domácím uměním Petra Skoumala, ale také neodbytným příspěvkem Franka Zappy. Žánrový a formální záběr písní Daniela Fikejze je obdivuhodný: od ukolébavky přes hanspaulské blues, spontánní komentář k současnému světu až k hudebně zpracovanému zážitku z dětství