Do těchto cyklů se básník pokusil promítnout co nejrůznější tematiku i formu. Například v první části nazvané Zápisky oběšencova učně využívá volný verš, který v některých okamžicích přechází do klasického rýmu. Námětově se pak prezentuje jako pozorovatel drobných epizod ze života obyčejných lidí. Ve druhém oddílu (Stejný kafe) se jeho verš rozšiřuje do volně řazených asociací, z nichž se některé dostávají až do surrealistické polohy. Obsahově zde autor čerpá ze zachycení postřehů ze světa, jenž ho obklopuje a s nímž se setkává. Třetí cyklus (Haiku na krabičky od sirek) předznamenává Vojtěchovu zálibu v klasické formě japonské poezie a v závěrečné části (Jak dlouho se posílá múza se džbánem) se pokouší zpracovat myšlenkově závažnější motivy, k jejichž zdůraznění někdy používá refrénový verš. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz