Edice Mozaika. „Jsou to prastaré pohádky. Vyprávějí se v Malé Asii od osmého století a přece neztratily nic ze své svěžesti a barevnosti. Patřily nomádům, byly majetkem několika rodin, které se spojovaly v bratrstvech vypravěčů. Nikdo nesměl vyprávět pohádky patřící jinému rodu. Kdo se přece jen něčeho takového dopustil, byl potrestán stejně přísně jako zloděj koní, což je v orientálních zemích ten nejhorší přestupek. Možná, že právě tento přísný zákon ochrany duchovního bohatství napomohl tomu, že zůstaly pohádky Anatolie tak netknuté.“ Slavná německá sběratelka a vypravěčka pohádek Elsa Sophia von Kamphoevener vydala svou rozsáhlou sbírku tureckých pohádek prvně v padesátých letech. Od té doby vyšla již mnohokrát a dnes se stala klasickou. Své náměty posbírala za dlouholetého pobytu v Anatolii a po čase začala čarokrásné příběhy Orientu vyprávět Evropě: což bohatství nějakého národa smí zůstat tajemstvím jediného člověka? Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU