Čtvrtá kniha poezie básnířky a architektky je osobitou výpovědí o proměnách prostředí a stavu člověka, který se ocitne v různých situacích, polohách i myšlenkových procesech. Hned v úvodní básni podotýká autorka, že závislost je stav podmíněný mnoha okolnostmi, "třeba vodou sítěmi místem / nebo dotekem". A z těchto pozic také tento pojem důsledně prozkoumává: všude je ovšem zároveň uplatněn i metaforický záběr, který je navíc podpořen i úvahami nad životním prostorem člověka, nad stavem jeho mysli, nad tím, jak funkční jsou sociální sítě i místa, jež ho obklopují a jimiž prochází. Anna Beáta Háblová dokáže tento svět pozorovat z břehů slepých vodních toků i prostřednictvím řetězu asociací, skrz "zakalená skla monitorů" i z pulzujících žil mezilidských vztahů. Zvlášť výstižně pak formuluje proměny současného města, které opouští malebnost "hašteřivých ulic" a protkané "modřinami stavenišť" se stává zcela nečitelným a nepředvídatelným celkem. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze