Přednáška z cyklu o satiře a humoru, shrnuje hlav. charakterist. rysy našeho prvního básníka satirického. Satira před Havlíčkem byla držena na uzdě cenzurou a projevovala se vlastně jen v lid. folkloru. Veršovaný humor té doby, takové Rubšovy Deklamovánky, jsou krotké a nepředstavuji kritiku společen. řádu. Tu přinesl až Havlíček, který sám sebe charakterizoval jako satirika a humoristu od přirozenosti. Projevil se jím již v epigramech r. 1845, věnovaným církvi, králi, vlasti, múzám a světu, další příležitost rozvinutí přinesl r. 1848 a r. 1849 a posléze období brixenské, doba vytvoření velkých satir, Lávry, Tyrol, elegií a Křtu. Přednášející oceňuje Havlíčkovy satiry jako jedny z nejvýznamnějších prací pokrok, odkazu čes. literatury 19. století. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR