Výstava KRAJINA – SÍDLO – OBRAZ/ romantický řád Jiřího Jana Buquoye zavádí návštěvníky do doby, kdy svůj dnešní vzhled získával jihočeský hrad Rožmberk, v okolí Nových Hradů vznikla řada romantických promenád a staveb svým vzhledem evokující anglickou venkovskou architekturu, jejímž archetypem se stala tzv. cottage, a kdy se tradiční výtvarné obory, jako malba či grafika, začaly prolínat s tehdy ještě velmi mladou fotografií. Ústřední úlohu v tomto dění sehrál tehdejší majitel rožmberského a novohradského panství Jiří Jan Jindřich Buquoy (1814–1882). Hraběcí rod Buquoyů, jehož kořeny leží ve středověké Francii, se nesmazatelně zapsal do historie Českého království, kde se usadil po bitvě na Bílé hoře. V 19. století se Buquyové soustředili zejména na své kulturní zájmy, jejichž těžištěm bylo výtvarné umění, kultivování rodových sídel a okolní krajiny. Tyto tendence vyvrcholily právě v osobnosti Jiřího Jana Buquoye, v jeho zaujetí pro umění a historii. Vstupní část výstavy tvoří portrétní galerie, evokující prostor neodmyslitelně spjatý se šlechtickým sídlem, tzv. „sálů předků“ či „pamětní síň“. Vidět zde můžeme některé z významných osobností buquoyského rodu, počínaje snad nejznámějším z nich - generálem Karlem Bonaventurou a konče potomky Jiřího Jana. Ve druhé části je věnována pozornost výtvarné činnosti příslušníků buquoyského rodu, u nichž nebyla pouze otázkou běžného vzdělávání aristokracie, ale předmětem mnohdy celoživotního zájmu. Za všechny jmenujme tvorbu samotného Jiřího Jana, či jeho strýce Ludvíka Arnošta nebo matky Marie Gabriely, roz. Rottenhanové. Jádro výstavy tvoří prezentace dvou lokalit, do nichž se nejvíce soustředily výtvarné snahy Buquoyů: Nových Hradů a Rožmberku nad Vltavou, ale neopomíjí ani ostatní rodová sídla: severočeský zámek Červený Hrádek, zaniklý lovecký zámeček Žofín, hrad Hauenštejn (dnes Horní Hrad) a městské rezidence – v Praze a ve Vídni. V Nových Hradech vznikl již na sklonku 18. století jeden z prvních a nejznámějších krajinných parků v Čechách – Tereziino údolí, pojmenované po manželce tehdejšího majitele, Terezii Buquoyové, roz. Paarové. Tehdy zde byly uplatněny nejaktuálnější vlivy a tendence evropské osvícenské krajinotvorby. Právě na tuto tradici o několik desítek let později navázal Jiří Jan Buquoy, když nechal zrenovovat či vybudovat nové krajinné prvky, počínaje drobnou anglicizující architekturou, přes četné promenády v okolí města, až po dominanty, jako byl třiceti metrový obelisk, vztyčený na horizontu v prostoru nedaleké obory Kapinos. Podobné krajinné úpravy realizoval hrabě také na svém druhém panství Rožmberk. Na rozdíl od Nových Hradů, zde se mnohem silněji projevil jeho zájem o historii. Za jeho vlády získal rožmberský hrad zcela novou, dodnes aktuální funkci – stal se muzeem, jehož účelem bylo oživit a veřejnosti zprostředkovat starobylé kořeny vlastního rodu i samotného místa, a to nejen prostřednictvím architektonických úprav, ale zejména vnitřní výzdobou. Buquoyové a především hrabě Jiří Jan tak po sobě zanechali mimořádné dědictví vizuální kultury, v němž se prolnuly odkazy na středověk a historická tradice renesanční a barokní doby se současností 19. století a krajina s architekturou a výtvarnými díly. Nedílnou součást tohoto obrazu tvořila i zevrubná a průběžná dokumentace, na níž se vedle malířů, kreslířů a grafiků od konce padesátých let 19. století podíleli i představitele tehdy velmi mladého obrazového média – fotografie. Tradiční zobrazovací prostředky se tak spojovaly s moderními a vzájemně mezi sebou kooperovaly. Výstava tak sestává z nápadně rozmanitého materiálu, počínaje autentickými díly ze zámeckých interiérů, přes architektonické kresby a grafiky až k fotografiím. Stejně pestrá je pak skladba výtvarníků, mezi nimiž se objevují jak regionální a často zapomenutí výtvarníci, tak tvůrci středoevropského významu, včetně proslulého vídeňského mistra akvarelu Rudolfa Alta nebo autora nejstarších snímků českých měst, vídeňského fotografa Andrease Grolla. Výstava je výsledkem pětiletého badatelského úsilí šestičlenného týmu pracovníků Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky a závěrečným výstupem projektu Obnova buquoyské kulturní krajiny, který je realizován s podporou Ministerstva kultury ČR v rámci Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI); reg. č.: DF11P01OVV033. Část výsledků výzkumu již byla publikována v knihách Buquoyské Nové Hrady (Martin Krummholz, 2012) a Buquoyský Rožmberk (Jan Ivanega, Petr Šámal, Petra Trnková, 2013). V rámci projektu vznikla mj. i naučná stezka Buquoyská krajina, která byla v roce 2012 instalována v Nových Hradech. VÝBĚR UMĚLCŮ ZASTOUPENÝCH NA VÝSTAVĚ: Rudolf von Alt (akvarelista), Friedrich Ströbel („dvorní malíř“ Jiřího Jana Buquoye), Rudolf Gaupmann (vídeňský portrétista a fotograf), Alois G. Schulz (autor rozsáhlého souboru kvašů z Nových Hradů, Rožmberku a Červeného Hrádku), Franz Polak (až donedávna zcela zapomenutý českokrumlovský fotograf, autor nejstarších dochovaných snímků Českého Krumlova a okolí), Andreas Groll (přední vídeňský fotograf architektury a starožitností), Paul des Granges (fotograf působící převážně v Řecku a v Itálii, jenž se v polovině padesátých let na krátko usadil ve Vídni), Arnošt L. Buquoy (strýc Jiřího Jana, jeden z první litografů působících v Čechách) Na výstavě je prezentováno na 170 exponátů. MEZI NEJZAJÍMAVĚJŠÍ EXPONÁTY PATŘÍ velkoformátové panorama Rudolfa Alta – pohled z loggie Horního hradu na Rožmberku, soubor nejstarších fotografií z Nových Hradů a Rožmberku a velkoformátová plánová dokumentace přestaveb novohradských a rožmberských sídel a Tereziina údolí (vůbec poprvé vystaveny originály). Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz