Monografie sleduje život a dílo českého scénografa a architekta Josefa Svobody (1920-2002) od prvních amatérských pokusů v rodném městě Čáslavi až po poslední inscenaci v roce 2002. Zachycuje významné období jeho práce ve Velké opeře 5. května v Praze, přechod do Národního divadla, období socialistického realismu i velkou éru v Národním divadle s režiséry Bohumilem Hrdličkou, Alfrédem Radokem, Otomarem Krejčou, Jaromírem Pleskotem a Miroslavem Macháčkem, v opeře především s Václavem Kašlíkem. Zabývá se vznikem, světovým úspěchem i dalšími osudy Laterny magiky, která ovlivnila vstup Josefa Svobody na velkou světovou scénu operní a baletní, věnuje se i jeho práci s významnými světovými činoherními režiséry. Připomíná Josefa Svobodu i jako architekta; bohužel žádný z jeho projektů divadelních budov nebyl realizován. Vedle rozsáhlé autorské studie publikace obsahuje téměř 300 černobílých a barevných fotografií a reprodukcí, biografické údaje doplněné osobními snímky, úplný soupis scénografického díla doplněný informativním obrázkem ke každé položce i výběrovou bibliografii. Jde o zásadní a souhrnné zpracování Svobodova díla založené na osobní odborné zkušenosti, znalosti archivního materiálu především ze Svobodova osobního archivu a na rozhovorech s umělcem. Josef Svoboda svou divadelní tvorbou i technickými a technologickými inovacemi patří mezi nejvýznamnější světové scénografy druhé poloviny 20. století. Spolu s dalšími českými scénografy se výrazně zasloužil o výborné renomé oboru a mimo jiné přispěl k založení světové scénografické výstavy Pražské Quadriennale. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz