Vedle jiných spisů zůstávají z díla J. Johna (1882-1952) jako trvalé hodnoty především jeho "Večery na slamníku", dílo realisticky pravdivé, zobrazující typické lidi v širokých společen. souvislostech. John píše své váleč. prózy tak, že chce dokumentárně přepisovat život nejprostších vojáků, chce přímo fotografovat jejich osudy, při čemž své postavy podává nejprostším příběhem a dialogem. V posl. próze se zpovídá, jak dospěl k tomuto kolektivnímu vidění lidského světa, jak se učil za války žít s lidmi, ztrácet uprostřed nich své já a zapomínat na sebe, žít jejich smíchem, nářky, sténáním i prokletím, pozorovat je ve všech okolnostech - a jak teprve tehdy našel sebe. Bez apokalyptických obrazů války a proklínání její mravní spouště podává soud nad válečnou dobou, třeba jej nevyjadřuje deklarativně, nýbrž osudem takového Honzy, Zlatíčka nebo anonymního vypravovatele "Dvanácti apoštolů". Poněvadž nazírá svět perspektivou člověka z lidu, nacházíme tu často přímo třídní vidění světa, v němž člověk z lidu stojí proti pánům, oficírům a bohatcům a má vždy pravdu. (Podle F. Götze.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR