První velká J. románová práce, historický román z dob nevolnictví a poddanství selského lidu na náchodském panství za vlády zhýralého knížete Josefa Piccolominiho. Živý obraz poddanských poměrů v době Marie Terezie staví v protiklad historii selské rodiny, která vůbec odráží bědný stav tehdejších nevolníků, a život na náchodském zámku, který je tu symbolem šlechtického sobectví. J. použil látky nasbírané přímo v lidové tradici a podal osudy selského rodu utištěného panskou zvůlí. Syn popraveného Mikuláše Skaláka, Jiří, chodí po kraji v masce nevinného blázna a rozdmychuje v utlačovaném lidu dřímající jiskry vzpoury. Děj postupuje ve 3 částech (Salva guardia, Skaláci, Bouře) od malých příznaků horšících se poměrů až k velkému selskému povstání r. 1775, které sice bylo zardoušeno, ale je důkazem toho, že lid věří ve svou konečnou spravedlnost proti zvůli feudálů, že lid není ztracen, dokud bojuje a dokud se vzpírá. Nevolnictví a robota sice dále přituhují a daňová břemena stoupají, ale právo a pravda lidu zůstávají. Vedle rodiny Skaláků pěkně je vykreslena postava starého vysloužilce, císařského vojáka z tureckých válek, "salakvardy" Baltazara, který se staví po bok vykořisťovaných a postavy některých náčelníků povstání. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR