Kniha podává průřez autorovou povídkovou tvorbou. Je v ní otištěna většina povídek ze sbírky z r. 1943, podle níž je celý výbor pojmenován, dále ze sbírky Pět milostných a jedna, jež byla napsána rovněž za války, publikována však až v r. 1946, i výběr z Kratochvílovy tvorby poválečné. Kdežto v povídkách psaných za války, v nichž se autor pokusil evokovat ovzduší jednotlivých kulturních epoch od Krista po současnost, se obráží bezútěšná životní filosofie, mnohde až úplná negace života, jsou povídky třetího oddílu, vzniklé po válce, prodchnuty již optimistickou vírou v prostého člověka a jeho práci, i když i zde končí děj mnohdy tragicky. Pro autorův myšlenkový přerod je charakteristická závěrečná povídka "A ještě jednou Ahasver", v níž Kratochvíl dává nový smysl starému biblickému ahasverovskému motivu: "Na lidech je právě to nejhezčí, že jsou - Ahasveři. Někdy sice bloudí, ale hlavně hledají a jdou. ... To je život. Nás žene neustále dopředu ne smrt, nýbrž láska k životu." Zdroj anotace: Národní knihovna ČR