Vydavatel zařadil do první části z obsáhlého Honzlova literárního díla články a stati programního rázu, ať už byly autorem původně psány jako umělecké manifesty, nebo ať vznikly jako estetické studie, historické črty, příležitostné projevy, polemiky atp., přitom však jako práce, v nichž Honzl řešil i obecnější otázky a které zachycují na konkretních případech cestu jeho vývoje. Soubor článků je uspořádán chronologicky do třech oddílů: Proletářské divadlo (1920-1925), Levá avantgarda (1925-1943), O socialistický realismus (1945 až 1952). I když je základní autorova tendence, boj za nové, bohatší socialistické umění, od počátku do konce zřetelná, jsou mnohé stránky této knihy (zejména druhého oddílu) problematické. Ilustrují však složitý vývoj pokrokových umělců od prvních ohlasů Října až po Únor. Mají dnes platnost dvojího poučení našemu divadlu - jako dokument doby i jako souhrn zkušeností, osvětlujících cestu další praxi. (Podle úvodní studie) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR