Nová básnická kniha Jiřího Žáčka s novou poetikou, s nutností nových myšlenek, s novým pohledem na vlastní osud, kterým se řídí duše, a s novou filozofií, jak porozumět lidem a světu.Je až neuvěřitelné, jak se verše shodují s barevnými ilustracemi Josefa Velčovského. V knize je jich celá galerie, vytvářejí prostor, ve kterém se Žáčkovy básně bezpečně pohybují jakoby ve svém vesmíru. Rozum a cit v nich dosahují rovnováhy, i když život je krátký, beznadějně krátký, a žádnou chvíli nejde vrátit zpátky. Nevrátí se láska, radost nebo sláva a nelze pozdržet ani pocit štěstí, ale můžeme se také bránit návratu tragédií, zloby a bezbřehého smutku, když budeme dny, které ještě přijdou, brát jako svátky. A na to je potřeba mít kuráž a osvobodit se. "Vem svých pět švestek, sbal si krosnu, / jako když jedeš na hory. / Roztáhni křídla a leť do snu / všem realistům navzdory." Zdroj anotace: NKP