Jak již název napovídá, nejedná se o sbírku příliš optimistickou. Sám Neruda byl totiž v té době spíše skepticky naladěný a hořkost a ironie mu nebyly cizí. Důvodem k takové náladě byla především situace ve společnosti, tedy vláda Alexandra Bacha, na kterou Neruda reagoval a která na něj velmi silně dopadala. Proto také v této básnické sbírce najdeme mnohem více pesimistických a zachmuřených momentů než těch hezkých. Celá kniha se nese na vlně skepse, pesimismu, beznaděje, zmaru a osamění. Najdeme zde také kritiku společnosti, morálky, velké zklamání z lidí a celkově z tehdejšího života. Básník zde upírá svůj pohled na městskou ulici, pohřební průvod, který jí prochází, pražský hřbitov, který ať na první pohled hraje barvami, ve skutečnosti je pouze šedivý. Básník nahlíží na hřbitov a ptá se například, proč se na něm tráva zelená, kde se tam vzalo kvítí. Nemyslí si, že by tam květiny někdo zasadil, vidí v tom symbol lásky mrtvých lidí, kteří tam odpočívají. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz