První přednáška na základě konfrontace Kantovy a Kierkegaardovy koncepce zdůrazňuje význam zdrženlivosti jako kritéria formování stanovisek k důležitým životním otázkám (genové inženýrství). Následující dílo se věnuje aktuálnímu genovému výzkumu z hlediska morálního statutu lidského života, kterým člověk disponuje dříve, než se stane osobou. Habermas se domnívá, že v případě embryonálního výzkumu dochází k úzkému propojení mezigeneračních činů, za něž nemůže být nikdo volán k odpovědnosti. Současně však terapeutické cíle genové techniky jsou plně závislé na souhlasu ostatních lidských bytostí. Postskriptum reaguje na námitky ideových odpůrců vůči předchozímu příspěvku. Závěrečný projev zkoumá nároky vzrůstající sekularizace na příslušníky demokratických společností. Žijící klasik světové filozofie se zabývá dvěma důležitými etickými problémy (genetické experimenty, role víry) současného světa. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze