Hrabě Alexandr Iljič Rostov je roku 1922 po konci občanské války jako „nenapravitelný aristokrat“ odsouzen bolševickým tribunálem k doživotnímu vězení v moskevském hotelu Metropol. Uhlazený vzdělanec s důvtipem na rozdávání je nucen žít v malé podkrovní komůrce, zatímco venku se odehrávají nejbouřlivější události ruské historie. Avšak hrabě je rozeným optimistou a tvrdí, že pokud se člověk nevypořádá s okolnostmi, okolnosti se vypořádají s ním. A tak se rozhodne nezahořknout a postavit se osudu čelem.