Další román nejvýraznějšího vypravěče porevoluční české prózy, v němž je Jiří Kratochvil opravdu především „neřestným vypravěčem“ (neřestný tu ale neznamená nemravný), nikoli analytickým intelektuálem. V Je suis Paris si můžeme vychutnat mnoho dějových úrovní a zákoutí. Vše je skloubeno a vyprávěno s mimořádnou přesností a lehkostí, běžící jako dobře namazaný stroj. Celý ten čtenářsky dobře přístupný mechanismus, vytvořený s kratochvilovským vtipem a neobyčejnou slovesnou silou, nese vespod notorickou, třebaže úspěšně ironizovanou vypravěčovu úzkostnou skepsi: Kromě smrti v životě není jiné jistoty a naše naděje jsou jen jinou verzí králičí víry o daleké zaslíbené zemi Austrálii. Hle, Jízlivá potměšilost žití, tedy v roce 2017 vydaný Kratochvilův román, jehož je Je suis Paris zdařilým pokračováním. Koláž povídek, fragmentů, esejů a autobiografických vyprávění, jejichž společným tématem je Paříž a asociace s ní spojené. Pod titulem, upomínajícím na vlnu solidarity po sérii teroristických útoků v Paříži, sestavil autor koláž svých upravených starších textů, propojených autobiografickým vzpomínáním na setkávání s francouzskou metropolí. Ta tvoří společného jmenovatele všech zde zařazených děl - dvou povídek, dvou fragmentů z delších próz a několika úvah o díle Milana Kundery, který pro autora představuje výraznou spojnici mezi Paříží a naší zemí. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz