Kazimierz Tymiński o sobě hovoří jako o mladíkovi plném nerozvážné odvahy. Jednoduchým stylem vypráví příběhy, plné hrůz i plné naděje, které prožil v Osvětimi a v dalších koncentračních táborech, v Buchenwaldu a Eschershausenu. V táboře to nebyla jen šťastná náhoda, co mu často zachránilo život. Byl to magický účinek hudby a jeho hudební talent, co mu umožnilo přežít i v těch nejneuvěřitelnějších podmínkách. Tím, že tato kniha je napsána pohledem polského vězně, který není určený k likvidaci pro židovský původ, nýbrž se v koncentračním táboře ocitl za odbojovou činnost, promlouvá tak za všechny nežidovské oběti holokaustu. Zdroj anotace: Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, příspěvková organizace