Průřez vznikem a vývojem satiry v římském písemnictví, zasazuje ji do kontextu, uvádí její zvláštnosti a specifické problémy.Satira se všemi formálními znaky vznikla v Římě, zformovala se koncem 2. století před naším letopočtem, původně se žánr nazýval satura, nejpřiléhavější je označení "římská veršovaná satira". Obsahuje dominantní znaky přítomné již v její rané formě. Původně se výraz užíval k označení díla, posléze se tak označoval žánr, nakonec i konkrétní báseň. Za svébytný žánr lze pokládat satiru, kterou psal Lucilius, Horatius, Persius a Iuvenalis (který byl nejvíce ceněný), s přihlédnutím k Enniovi. Byla psána metrem (počínaje Luciliem hexametrem), pojednávala o nejrůznějších tématech, obsahovala kritiku, vztahovala se v převážné míře k současnosti nebo nedávné minulosti. Její autoři se vymezovali vůči svému předchůdci, reagovali na dobové podněty, chtěli vzbudit odezvu na psané, zaujmout publikum. Z celkového pohledu se jedná o různé žánrové varianty jedné široce pojaté literární kategorie, Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze