Monografie představuje český a slovenský literární klasicismus v širokém kontextu - přes hranici národní filologie a literární historie. Zvolená reflexe zkoumaného jevu je založena na procesuálním pojetí kultury a opírá se o obecnou teorii modelů.Kolektivní monografie (autorů tří univerzit) navazuje na předchozí svazky, vydané nakladatelstvím Host (České literární romantično, Český a slovenský parnasismus a Konfigurácie slovenského realizmu. Oproti předcházejícím svazkům je tentokrát zkoumána kategorie latence teoreticky rozpracovaná a na literární materiál aplikovaná Petrem Zajacem. Texty klasicistního charakteru v českém ani ve slovenském kontextu nepředstavují homogenní kontinuum. Jednotlivé případové studie jsou řazeny chronologicky bez rozlišení na českou či slovenskou provinienci materiálu, české a slovenské texty byly dlouhou dobu psány téměř identickým jazykem, nikoli však totožným. Slovenští autoři získávali místo v českém literárním kontextu (Kollár, Šafařík) aj. Klasicismus se nevyznačoval na rozdíl od romantismu a dalších směrů tak výraznou afinitou k intermediálním vazbám. Bádání prokázalo, že klasicismus má v českém a Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze