Básnické dílo Tristana Tzary je dnes považováno za jeden z vrcholů moderní poezie, pohybuje se v dadaistických mantinelech, do nichž občas pronikne i surrealistický proud. U dada Tzara asistoval v okamžicích, kdy se toto hnutí zrodilo: stalo se tak ve Švýcarsku ještě v průběhu první světové války, jejíž děsivý obraz byl původním impulzem k vytvoření nového tvůrčího seskupení. Tehdejší svět chápali dadaisté jako chaotickou a zmatečnou směs s trvalými konvencemi, proti nimž lze bojovat třeba i tím, že v uměleckém pojetí prosazovali principy naprosté a totální svobody. Dadaisté tedy usilovně hledali cestu ve výrazových experimentech, u Tzary se dada projevuje jako cílená hra s jazykem, v níž vybuchují gejzíry nápadů, nezkrotných myšlenek a téměř absurdní slovní akrobacie. Možná i z tohoto důvodu působí Tzarovy texty jako mnohovrstevnatá mozaika, jako živočišná tkáň, v níž každý verš má podobu nezastupitelné buňky, jež se často zdá až příliš rozdílná od ostatních. I proto nabízí Tzarova poezie příležitosti být chápána z hlediska různých pohledů či výkladů. Výbor vychází v chronologickém uspořádání a novém překladu Petra Krále, který je také autorem závěrečné zasvěcené studie o básnické tvorbě Tristana Tzary. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR