Sbírka veršů, která vyšla až pět let po smrti vynikajícího českého básníka Františka Gellnera, tedy v roce 1919, přináší průřez autorovou tvorbou zhruba z posledních deseti let jeho života.Pět let po tragédii Františka Gellnera, kdy se stal jedním z mnoha nezvěstných a nenávratně zmizel na haličské frontě v děsivém víru první světové války, vydává známý pražský nakladatel Borový sbírku Gellnerových textů, které dokazují výjimečnost autorova svébytného zjevu na scéně české poezie na přelomu 19. a 20. století. Gellner stačil tento soubor ještě uspořádat, jeho edice se ovšem již nedočkal. V posledních deseti letech svého života se ovšem už necítil být v pozici bouřliváka a bohéma, v níž se nespočetněkrát představoval ve svých předcházejících verších. Jeho básně tentokrát spíše působí jako tiché zaznamenání všedních a obyčejných prožitků, jako sentimentální vyrovnání s kdysi opojnými "radostmi života". V básních nalezneme i politické motivy a promítají se v nich i momentky z autorova pařížského pobytu. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze