Principy dějové formy baletu, které jsou v tanečním umění dodnes užívány, se začínají poprvé objevovat v období osvícenství. Jako první začali s pantomimou, gesty a výrazem systematicky pracovat vídeňští a londýnští baletní mistři, na evropská jeviště byla tato forma uváděna až ve druhé polovině 18. století. V první kapitole se autorka zaměřuje na vývojové etapy a významné činitele baletu-pantomimy. Není opomenuto ani postupné utváření názvu tohoto žánru či přehled dobové literatury, zabývající se gestem a výrazem v herectví a tanci. Další část je věnována podobě divadelního tance v 18. století. Podrobně je popsáno pět stylů, na něž byl divadelní tanec dělen: grotesní, komický, polocharakterní a vážný. Závěrečná kapitola pojednává o baletu-pantomimě a jeho provozování v evropských baletních střediscích: Lyon, Stuttgart, Vídeň, Petrohrad, Milán a Paříž. Doplněno o seznam pramenů, literatury a obrazovou přílohu. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz