Filip Topol patřil k výrazným osobnostem české undergroundové scény, ve svých textech otevřeně psal o svém způsobu existence, o svých intimních pocitech, bolestech i temných předtuchách definitivního odchodu. Potvrzují to i soubory Sakramiláčku a Střepy, jež se staly nedílnou součástí dvou autorových hudebních nahrávek. V prvním cyklu se Topol soustředí na osobitou lyrickou zpověď, která však v sobě již nese parametry zmaru a zániku. Hned v úvodní baladické výpovědi zachycuje letmé setkání s dívkou, s níž prožívá jakési malé requiem, které se v křečovitých vlnách stupňuje až do jejího defnitivního odjezdu. Tím naznačený vztah končí a lyrickému hrdinovi nezůstane nic jiného než snít o tom / jak by to bylo / kdybych položil svou tvář na dech tvých křídel. Pocit odcizenosti, neschopnosti stát se lepším, ale zároveň i úporného lpění na zachování stylu svého bytí se ostatně přelévá i do Topolova melodramatu Střepy, kde navíc sílí existenciální úzkosti a obavy. Topol se tu odráží od něhy dřevěných tulipánů až po ty nejztracenější bezmoci, objevuje jak kouzlo ročních období, tak i čas chlístanců a sraženin a skrz mozaiku střepů si uvědomuje omezenost a ohraničenost prostoru, v němž se pohybuje a jehož hlubina už předznamenává soumrak a smrt. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz