Autor tvrdí, že sociální a charitativní práce nejen může, ale i musí inspirovat a ovlivňovat teologii a církev, což vyplývá i z teologických závěrů 2. vatikánského koncilu, zejména z konstituce Gaudium et spes (Radost a naděje), která se zabývá vztahem církve a světa. Autor se také věnuje stavu bádání v oblasti vztahu teologie a sociální práce v současné české a německojazyčné odborné literatuře. Dále popisuje sociální práci jako obor činnosti i jako vědu, charakterizuje praktickou teologii, a ptá se, jakým způsobem lze považovat sociální práci za znamení času, což je koncilní pojem zdůrazňující zasazení činnosti církve do konkrétního historického a sociálního kontextu. Záměrem autora je podat teologickou reflexi sociální práce a pomáhajících profesí, proto je kniha určena spíše pro katolické teology než pro samotné sociální pracovníky. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz