"Pokusila jsem se z motivů horáckých vyprávění vytvořit řadu obrázků a příběhů, které by zachytily krkonošského horala v každé jeho práci, v čistotě a poctivosti jeho srdce i v bohatosti jeho jazyka. Základem každé poudačky je lidové vyprávění, kreré jsem v terénu zapsala nebo nalezla v národopisném sběru své maminky Amalie Kutinové. Tento surový materiál jsem zpracovala a upravila, někde zasáhla i do fabule, vždy jsem se však snažila zachovat charakter poudačky takový, jaký mu dal lidový tvůrce. Zachovávám charakter osob i prostředí a údaje sociální a snažím se postihnout horácký způsob myšlení a vyjadřování. Jako upřímný obdivovatel tvůrčího genia krkonošského lidu snažím se naučit lapidárnosti, epické strohosti, dramatické zkratce, smyslu pro vyhrocení pointy a výstižnosti obrazných rčení, jak jsem je co hlavní rysy krajového vyprávění poznala u svých vypravěčů." (Autorka v doslovu.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR