Velký francouzský prozaik 20. století zde vypráví o lidech, kteří ztratili smysl života a potácejí se v osamělosti a neschopnosti lásky nad propastí zločinu. Hlavními postavami tohoto příběhu jsou stárnoucí spisovatel, nutícísvou obraznost k nesmyslné činnosti, dva mladí intelektuálové z jeho okolí, vyznávající na pozadí světové války bezdůvodnost života, z nichž jeden nakonec hyne sebevraždou, a žena ztělesňující zlo samoty a nelásky, u níž snahapostavit se mimo zákon vrcholí v kruté vraždě. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR