Zimohrádek (1965) je třetí básnickou sbírkou Ivana Wernische a je také jeho sbírkou nejznámější. Zaslouženě? Nezaslouženě? Je to sbírka, v níž snová krása se pojí s děsem a kde je současně vlídno i studeně. Poezie si tu vládne vlastními zákonitostmi, zároveň se však dovolává něčeho samozřejmého v nás: teskné lítosti, jež nemá důvod. Wernischovy krajiny jsou z jiného světa, plné přízraků, zašifrovaných nápověd; prohání se jimi napůl koně a od půli vlci s vraními křídly či „rzivě bílé“ labutě. Ale přesto: jako bychom tu už všichni jednou stáli, jen si nemůžeme vzpomenout, kdy a kde to bylo. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU