Autor konfrontuje odlišné vnímání a reakce obou pohlaví v různých životních situacích. V krátkých kapitolách zaznamenává takové jednání a výroky žen (zejména své vlastní ženy), které muže (jej) nejvíce pobuřují, generalizuje své soukromé špatné zkušenosti a zdůvodňuje tak, proč se pak logicky musí muži (on) chovat k ženám s nadřazeným opovržením. Nedělá mu to však problém, jediné, co jej znepokojuje je, že neví, jak vychovat své dcery: Má je nechat uplatnit jejich přirozený talent a studovat, čili vychovat je jako muže, nebo je má vést k chování, které by z nich udělalo pravé ženy - vstřícné a přátelské vůči mužům? V autorově podání neexistuje mezi těmito póly styčná plocha a navíc mu to vychování stejně zkazí manželka a tchýně... a studentky nemají tak zodpovědný přístup ke studiu jako studenti... jako by věděly, že se o ně vždycky nějaký blbec postará, navíc vzdělávání je neblaze ovlivněno ženami, protože ty druhořadé obory, jako práva, pedagogiku či žurnalistiku studují lidé druhořadí, čili především ženy (ti prvořadí šli na přírodní vědy). Věnuje-li se pak žena vědě, tak je to stejně nanic, protože pak není schopna vychovávat děti a špatně vaří. Další problém je, že manželce vadí, když se autor snaží dostat pod sukně těm ženám, které jsou ochotnější, a s tím souvisí další: ty ochotnější jsou stejně taky prostě nakonec jen ženské, což je základní komunikační vada... (Od biologa, jímž autor je, by pak čtenář očekával, že bude vědět, že za to, že se v téhle rodině rodí jenom ženské nemůže manželka..:) Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze