Pavel Vencl studium na vysoké škole nebral nikdy příliš vážně. V roce 1939 se sice stal doktorem filozofie, ale vždy preferoval návštěvy heren a boxerské zápasy s bývalými přáteli v žižkovském klubu. Žije s matkou a otčímem, příslušníkem československé rozvědky, s nímž se nikdy nesblížil. Po příchodu Němců jím pohrdá pro jeho ochotu sloužit novému režimu. Sám se úspěšně vyhýbá všeobecné pracovní povinnosti. Při výslechu na gestapu je mu dáno ultimátum. Buď se přihlásí k Němcům, neboť jeho vlastní otec byl německého původu, a odejde na frontu, nebo bude poslán do koncentračního tábora. Pavel situaci řeší útěkem z okupované země. S židovským mladíkem se mu podaří uprchnout přes Alpy do neutrálního Švýcarska, ale ani tady není v bezpečí. Jeho další cesta vede do Francie, Velké Británie, USA, Mexika, Argentiny a nakonec se vrací roku 1948 do vlasti, kde již vládnou komunisté. Protagonista subjektivního vyprávění nepatří k příkladným a uvědomělým hrdinům. Spíše proti své vůli a pod tlakem okolností se tento značně egoistický a cynický dobrodruh ocitá v dramatických situacích, které mu připraví kontakty s agenty gestapa i tajných služeb, s policisty a členy odbojového hnutí. Dějově bohatý román s příliš mnoha nepravděpodobnými zvraty a náhodami postupně ztrácí věrohodnost. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz