Nakladatelství se rozhodlo vydat anonymní německý rukopis. Ani čtením knihy se toho o autorovi příliš mnoho nedozvíme, naopak se rozšiřuje pole pro spekulace o jeho věku, povolání a především o smyslu knihy samé. Jediným spojovacím prvkem volných odstavců, které na sebe někdy navazují a někdy ne, jsou pouze opakovaně zmiňované osoby. Autor má sklony k ironii, sebeironii, sexismu a šokantním hláškám. Do jaké míry je celé netradiční dílko upřímnou výpovědí jakéhosi šťastně rozevlátého nešťastníka, nebo prvoplánovou snahou být zajímavý, anebo nakonec něčím ještě zcela jiným, zůstává na úsudku případného čtenáře. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz