Jak již název naznačuje, jde o přátelsky důvěrné vzpomínání na tvůrčí osobnosti, s nimiž se básník, spisovatel a malíř Ladislav Stehlík na své životní cestě a umělecké dráze seznámil. V jedné z úvodních kapitol hovoří o dvou „věčných pokušitelkách“ — Múze děl výpravných, jíž věnoval polovinu svého srdce svým dílem spisovatelským, zatímco druhou polovinu — svými kresbami a akvarely — věnoval Múze výtvarných umění. I Stehlíkovy vzpomínky se týkají jak zjevů literárních, tak výtvarných. Sympaticky je zde zachyceno prostředí venkovské učitelské rodiny, která vždy bývala kulturním ohniskem, v němž se prolínaly snahy pedagogické, osvětové i umělecké. Dotýká se tu jmen zvučných i pozapomenutých, která však zanechala svou stopu v naší kultuře a pro autora byla kusem jeho lidského i uměleckého osudu. Jde o vzácné vzpomínky ryze osobní a ničím nezastupitelné, které mají svůj význam nejen poznávací, ale i ve vztahu k básníkovu dílu. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU