Druhý ze tří románů o židovském dějepisci Josephu Flaviovi. Zachycuje ho na vrcholu životních sil a úspěchů, kdy se v Římě těší obecné úctě a neomezené přízni císaře Tita, ale jako člověk trpí rozbitím svého manželství a synovým odkloněním od židovství. Hledá útěchu v Judeji, pokořené Římany, a s novým smyslem života, s vědomím svého světoobčanského poslání se znovu vrací do Říma. Když však císař zemře, pozbývá svého výsadního postavení udvora a jeho nástupce Domicián jej před tváří nejširší veřejnosti pokoří tím, že mu káže projít obloukem postaveným na pamět porážky Židů. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR