Historickým podkladem románu je největší povstání otroků v dějinách starověkého Říma z let 74-71 př.n.l., které vedl thrácký gladiátor Spartacus a které, i když bylo krutě potlačeno a skončilo ukřižováním šesti tisíc lidí, stalo se vzorem a symbolickým označením všech příštích bojů utiskovaných proti utiskovatelům. Nad dějovou stránkou převažuje v románě vylíčení typických znaků upadající římské otrokářské společnosti - mravní rozklad, cynismus, přepych, rozmařilost, sadistická záliba v krvavých gladiátorských zápasech - a vylíčení mentality otroků, v nichž navzdory všemu opovržení a snižování vyrostla myšlenka soudružství a společného boje za svobodu a mezi nimiž se zrodil veliký vůdce a bojovník. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR