Rozbor sociálního učení Českých bratří se snaží obsáhnout prakticky celou dobu existence Jednoty. Autor zkoumá tuto otázku ve čtyřech větších tematických celcích, které sledují časové pořadí: Jednota a učení Petra Chelčického, duchovní přínos Lukáše Pražského, období do České konfese (1575) a na závěr období až do počátku třicetileté války (1618). V těchto časových úsecích autor popisuje, jak se ustavilo, vyvíjelo i měnilo sociální učení Jednoty - pokus systematicky zformulovat, jak by měl vypadat dobrý život člověka ve společenství s druhými, a to právě v období společenských krizí a hlubokých změn. Jde o vztahy k otázkám celospolečenským - vztah k moci, odpor proti násilí, vztah k majetku, vztah k chudobě, ale i k problémům, které se týkají jednotlivce - osobní majetek, práce, manželství, rodina, vzdělání, běh všedního života apod. Autor hojně cituje z bratrských spisů a zdůrazňuje, že učení Jednoty, které žádalo oddělení náboženství od mocenských struktur a akcentovalo svobodu svědomí, naznačilo cestu, kterou se sekularizovaná společnost začala obírat až mnohem později. - Jako příloha je uvedeno kritické vydání bratrského spisu Napomenutí všem věrným (z 2. pol. 16. stol. ). Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze