První dva autoři, Amaru a Bhartrhari, jsou dnes považováni za nejslavnější tvůrce milostné poezie psané v sanskrtských strofách. Oba navázali na prastarou tradici tohoto žánru, který měl svůj původ již v lidovém písemnictví. Amaru je hodnocen jako mistr intimní lyriky, který ve svých drobných miniaturách dokázal barvitě vykreslit prostředí, v němž vystupují ženy v úloze milenky či dárkyně rozkoše. Proti tomu můžeme Bhartrhariho charakterizovat spíše jako básníka, který na jedné straně umí oslavit radostné prožitky lásky, na druhé však zdůrazňuje i nutnost určité askeze, neboť přes všechny příjemné pocity zůstavá milostný akt přece jen pomíjejícím jevem. Malá antologie z díla těchto dvou klasiků je pak doplněna verši neznámého autora (v dokonalém překladu Františka Hrubína), které napsal v noci před popravou a věnoval je své tajné lásce. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz