Začíná povídkou ze 40. let a končí dvěma povídkami z 80. let, kdy autor začal experimentovat s novou formou. V prózách se zabývá univerzálními tématy: otázkou svobody či odpovědnosti jedince, problémem viny a trestu a mírou citu a vykoupení, jakož i sváru mezi tělem a duší, či vzájemným vztahem činu a přemítání, které ztvárňuje naprosto originálním způsobem, neustálým pohybem mezi nadpřirozeným a skutečným světem. Český čtenář měl dosud možnost seznámit se s necelou polovinou jeho povídkové tvorby ve sbírkách Idioti mají přednost a Život je lepší než smrt. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze